Motto: Základním úkolem hodnocení ve škole je komunikace o tom, co dítě zná a umí.
– P. Boyd-Batstone

Pojem hodnocení v pedagogické praxi má mnoho významů. Účel a postupy se mění podle toho, komu a k čemu mají sloužit informace získané v procesu hodnocení.

Hodnocení by mělo sloužit zejména žákovu učení. Za kvalitní považujeme takové hodnocení, které žákovi konkrétně vysvětlí, jak vede žáka
ke zlepšení průběhu učení a jeho výsledků.

Kvalitní hodnocení je cesta k otevřenému sebehodnocení, tedy i k celoživotnímu učení.

Z mnohých studií realizovaných v posledních letech na ZŠ a SŠ v USA vyplývá, že klasifikace (procenta, body, známky) ve skutečnosti snižují výkony žáků. Klíčové je neklasifikovat žáky, pokud jsou ještě v procesu učení. Jakmile totiž dostanou známku, učení končí. Možná se nám to nelíbí, ale výzkumy ukazují, že je to relativně trvalý rys fungování lidské mysli. Potřebujeme takové systémy hodnocení, které primárně podporují učení žáků a informace o jejich učení jsou zaznamenány na úrovni použitelné pro učitele, žáky i rodiče. Informace zahrnují i to, kde se žáci ve svém učení nacházejí. (Eiliam, s.122–124)

Při hodnocení porovnáváme. Neměli bychom porovnávat ale žáky, nýbrž jejich práce či výkony. Když hledáme a interpretujeme v žákovských dokladech, zjišťujeme, kam žáci v učení v danou chvíli došli, kam potřebujeme jít dále a jak se tam dostat. Tomuto typu říkáme formativní hodnocení (FH). Ve své podstatě by tedy takto pojaté FH mělo vést k tomu, aby se žáci stali zodpovědnými za své učení („vlastníky svého učení“). To znamená, aby si uvědomovali, kde se v plnění cíle nacházejí a co a také jak mají dělat, aby se vzhledem k známému cíli zlepšili.

Lekce: Úvod do procent

Cíl: Žák na základě gradované úlohy a společné diskuze (a interpretace) prezentuje zjištěná data týkající se výpočtů slev a cen po slevě.

V úloze 4 žáci ve dvojici řešili gradovanou úlohu. Měli dojít až tam, kam byli schopni spoluprací ve dvojici dojít. Při vzájemném sdílení výsledků vyšlo najevo, že úlohu a) vyřešili všichni žáci, b) vyřešilo 80% třídy, c) polovina třídy, d) pětina třídy a e) pouze dva žáci. Úlohu si prošli
a zapisovali všichni. Tím, jak učitel provázel žáky hodinou, si žáci, kteří nedošli až do konce mohli uvědomit, že vzájemnou diskuzí, interpretací informací od spolužáka a prezentací různých řešení, dokázali vyřešit gradovanou úlohu. Tím byly naplněny i cíle hodiny.

Z výzkumů vyplývá, že pokud jsou techniky formativního hodnocení využívány v každodenních činnostech učitele, výrazně se tak zlepšují výsledky žáků – řádově se zvyšuje rychlost učení o 70% až 80% . (William, 2015)

Je velmi důležité, jak s dětmi komunikujeme. Pokud dítěti dáváme zpětnou vazbu ke konkrétní činnosti, která mu třeba nejde (nebo i jde), tak ono se může zaměřit pouze na tu činnost, nikoli na sebe a svou osobnost. Pokud se místo toho, abychom vynášeli „soud“, omezíme na prostý výčet informací, kterými slovně vykreslíme situaci, chování, výkon nebo pocit, použijeme-li tedy popisnou zpětnou vazbu.
Při ní neinterpretujeme, nehodnotíme. Díky popisu výkonu, který srovnáme s cíli, dostává žák informaci o tom, jak se mu daří.

Lekce: Oslava začátku školního roku – Sběr a zpracování dat

Aby se žák mohl zdokonalovat, opravovat chyby a postupovat k cíli učení (tj. např. i ovládnutí nějaké dovednosti), musí ještě před započetím práce dostat přesnou informaci, jak má vypadat cílový stav.

K tomuto účelu slouží velmi dobře tzv. kritéria, neboť dávají žákům možnost opakovaně se vracet k tomu, co je v jejich práci považováno za důležité, a zároveň slouží jako jasná a srozumitelná vodítka pro její zdokonalování. Kritérium neboli hledisko je to, na co hledím, když mě zajímá kvalita výkonu. Nehledíme na všechny složky žákova výkonu, ale jen na ty, které jsou v tu chvíli považovány za důležité.

Lekce – tedy je třeba připravit a ukázat jak tvorbu, tak ukázku kritérií

Pokud chceme skutečně vychovávat nezávislé lidi, kteří jsou schopni se dále samostatně učit, reflektovat své učení, určovat, co dalšího se potřebují naučit, a vzájemně si pomáhat, musíme navýšit ve třídách čas, kdy žáci diskutují. Souvislost mezi mluvením a rozvojem poznávacích schopností je jednoznačně prokázaná. Živým a strukturovaným diskuzím není v mnoha hodinách věnovaná dostatečná pozornost. Formativní hodnocení pak prostě nemůže probíhat – bez ohledu na to, kolik použili učitelé technik. (Gadsby, 2012).

Lekce: Úvod do procent

Z výzkumů vyplývá, že ve třídách, ve kterých jsou žáci zapojeni do procesu učení, má jejich angažovanost vliv na jejich výkony. V běžné praxi to vypadá tak, že učitel klade otázky žákům, oni se hlásí a na otázky odpovídají. Učitel vlastně dává žákům na vybranou, zda chtějí nebo nechtějí participovat tím, že jim umožňuje, aby se přihlásili, když znají odpověď na otázku. Tak se mezi výkony žáků zvětšuje propast, protože ti, kteří participují, se stávají „chytřejšími“, zatímco ti, kteří na otázky neodpovídají, se vzdávají příležitosti zlepšit své schopnosti. Z tohoto důvodu někteří učitele zavádějí tzv. LOSOVACÍ DŘÍVKA, na kterých je uvedeno jméno žáka.

PROKLIK: Úvod do procent

Dřívka jsou umístěna v kelímku a po položení otázky učitel vytáhne jedno z nich. Ten pak odpovídá na otázku. Touto technikou je zajištěna náhodnost výběru, což pomáhá udržovat v procesu učení všechny žáky.

Pokud chceme znát odpovědi od všech žáků najednou, můžeme využít techniku mazacích tabulek nebo VÝSTUPNÍ PROPUSTKY. Učitel položí žákům otázku, na kterou žáci na závěr hodiny napíší odpověď na lístek a před odchodem ze třídy lístek odevzdají. Na základě odpovědí učitel pak zhodnotí, kam bude jeho učení nadále směřovat. Ukázka

SEBEHODNOCENÍ

Dylan Wiliam předložil závěr výzkumu prováděný v Portugalsku, který dokazuje, že mají-li žáci možnost získat vhled do svého učení, plánovat si své učební cíle a sami si své dosahování vyhodnocovat, výrazně se tím zlepšují výsledky jejich učení. V rámci studie měli žáci příležitost rozvíjet svou dovednost sebehodnocení v matematice a díky tomu se dokázali naučit za 20 týdnů to, co by se jinak učili 38 týdnů, protože měli příležitost k vlastní seberegulaci (sebeřízení).

Sebehodnocení se žák jako jakékoli jiné dovednosti musí cíleně učit. Je třeba vytvářet takové učební prostředí, které podněcuje žáky, aby aktivovali cestu svého růstu a rozvoje. Některé techniky pomáhají reflektovat žákům jejich učení a aktivují je jako vlastníky jejich učení.

Jednou z nich jsou například BAREVNÉ KELÍMKY. 

Každý žák dostane kelímky ve třech barvách – zelený, žlutý, červený. Lekce začíná tak, že všichni žáci mají nahoře zelený kelímek. Když chce žák signalizovat, že učiteli signalizovat, že učitel postupuje příliš rychle, umístí nahoru žlutý kelímek. Když chce žák položit otázku, vystaví červený kelímek. Informace od žáků o tempu výuky pomáhají učiteli uzpůsobovat výuku.

Existuje mnoho dalších praktických technik, avšak není smyslem zde uvádět jejich výčet.

Dále to mohou být různé písemné záznamy, jako např. v hodině Úvod do procent.

Rady:

• Víte, k jakému účelu budete hodnocení využívat?

• Podáváte žákům zpětnou vazbu popisně a pravidelně? Slouží primárně žákovi (nikoliv vám)?

• Dokážete hodnotit důkaz o učení? Jakým způsobem?

• Budou se žáci podílet ve výuce (a do jaké míry) na hodnocení? Jakým způsobem?