Proč jsme se rozhodli vytvářet metodickou příručku?

Na to, jak vypadá kvalitní výuka, mají různí učitelé různé pohledy. Samozřejmě nelze jednoznačně říci, že nějaký přístup k výuce je lepší než jiný. Kvalitu výuky je možné posuzovat vzhledem k tomu, jaké cíle výuky si učitel nastaví, ale také z pohledu cílů nastavených požadavky společnosti. To, o jaký vyučovací styl učitel usiluje, odráží jeho osobnost, jeho pedagogické přesvědčení se utváří po celý život. Z toho nutně vyplývá, že nemáme – a ani nemůžeme mít – ambici nasměrovat všechny učitele na naši cestu. Usilujeme o pomoc těm učitelům, kteří s námi sdílí stejné cíle vyučování matematice.

Naším cílem je rozvoj nejen matematických znalostí a dovedností žáka, ale také rozvoj jeho osobnosti. Chceme žáky, kteří jsou schopni pracovat v týmu, diskutovat, reflektovat své učení, formulovat a ověřovat hypotézy, mají radost z poznání a chtějí spolupracovat. Jsme si vědomi toho, že se v příručce věnujeme určitému pojetí výuky matematice, které zcela jistě není obecně platné. V praxi je možné setkat se s celou škálou odlišných přístupů. Avšak o tom, že konstruktivisticky pojatá výuka je výrazně účinnější ve smyslu výše uvedených cílů, již dnes není pochyb. Existují o tom výzkumné studie mnoha badatelů v oblasti didaktiky matematiky, pedagogiky, psychologie, neurologie a potvrzují to mnohá šetření (i například šetření ČŠI).

Podle našich zkušeností je pro dosažení uvedených cílů důležitý způsob, jak s úlohami, a ještě lépe se systémem úloh, učitel pracuje. Dokáže dát úlohám smysl, který žáky motivuje k jejich řešení? Dává žákům dostatek prostoru, aby hledali vlastní řešitelské strategie, prezentovali je, diskutovali o nich, porovnávali je a hodnotili je? Má každý žák příležitost řešit sobě přiměřenou úlohu, a tím zažít radost z dobře vykonané práce?

Jsme si vědomi, že taková práce je velice náročná a dlouhodobá. Všichni autoři, kteří se nějakým dílem na příručce podíleli, jsou sami svědky toho, že zlepšování vlastní výuky spojené s růstem schopnosti reflektovat a vyhodnocovat svou pedagogickou práci, je nikdy nekončící proces. Jestliže se podaří učiteli najít v tomto úsilí spřízněnou „duši“, může být tato práce dokonce velice radostná a povznášející.